Den Nic

04.11.2012 16:17

Konečně zveřejněná první část dokumentu Neon. Kéž by byla už i ta druhá část.

vimeo.com/52791752

Chtěla bych strašně něco psát, ale nevim co. A přitom by bylo třeba o čem mluvit, ale ne veřejně, ne že bych nesměla, ale jsem srab. V mý hlavě vznikl velkej kontrast oproti včerejšku. Včera to ze mě všechno padalo jak z nebe kapky deště. Ale teď? Nic! Nic se mi nechce, ani přemejšlet, ani se učit, ani jet do Ústí, ba dokonce ani tvořit. Vůbec mi nic dneska nešlo. (jak by řekl Dejv, můj bývalý spolužák "každý den není posvícení"-> jeho odpověď na otázku "jak to zvládáš ve třetáku? to mě mrzí, že jsi to nedal" :D ) Pustila jsem si Die Antwoord, lehla jsem si na koberec vedle našeho Bada, zimou se schoulila a snažila se usnout. Nemohla jsem usnout a byla mi zima, ale místo abych přes sebe něco přehodila nebo normálně vstala a šla si lehnout do postele, natáhla jsem nohy a koukala na strop a nemyslela na nic. Cejtila jsem, jak mě tlačí ta tvrdá zem do zad, ale i tak jsem ležela dál. Zvláštní? Ani ne.

Teď mě tak napadá, co mě uspokojuje na tom, že tohle všechno sem píšu? Přeci nejsem ten případ, kterej tohle všechno nemá komu říct osobně. Nad tím jsem se pozastavila i v tý knížce "Každej ví něco, ale nikdo neví nic", kterou jednou někomu daruju! Asi ráda píšu o sobě (vtip). Co mě těší je to, že to opravdu někdo čte. :)

Teď jsem během těch pár řádků zjistila, že mám strašnou chuť na kapučíno. A chuť ze sebe všechno vyklopit, narovinu, nebát se reakcí a následků. V tomhle jsem asi trochu srab. A bylo tomu tak i na základce. Ale vím, že to jednoho dne překonám tohle všechno, udělám všechno co budu chtít zrovna v tu chvíli udělat a budu díky tomu třeba i šťastnější než jsem teď. 

Na to, že jsem na začátku nevěděla co psát, jsem se opět docela rozepsala. :D

moje sestra, moje krev

 

HHH

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek